Znechucený život občanský, tvrdé křeslo poslanecké

Sekce

Anketa

Protesty

Občané proti zdražování energií

Petice občanů proti zdražování energií, benzínu a nafty a za dostavbu Temelína.

stopzdrazovani.cz

Neberte nám stravenky!

Petice za záchranu stravenek a ostatních zaměstnaneckých benefitů.

neberte-nam-stravenky.cz

19.07.2011 [16:17], Pavel Krajtl, Politika, komentováno 6×, zobrazeno 677×

Pondělky jsou v práci poslance vyhrazeny pro styk s voliči. Málokterý občan této příležitosti využívá, mnozí o možnosti oslovit svého poslance v kanceláři ani nevědí. Podle toho co se v médiích o poslanecké sněmovně a o politické hierarchii píše, není ani divu.

Znechucený život občanský, tvrdé křeslo poslanecké

aneb

Systém mafiánský na všech frontách

Nejeden volič by byl překvapen tím, jak "odpovědně" svou práci berou a jak spolehlivě jsou ve svých poslaneckých kancelářích k zastižení. Pro novináře je ovšem takový jednotlivý poslanec nezajímavý. Stranická příslušnost a semknutí se kolem lídra - to je to pravé co moderního žurnalistu zajímá. Konečně, nedělá přece žurnalistiku pro voliče, ale pro kmotry. By věděli jak mají "pozitivně motivovat" politiky, případně dávat redaktorům svých plátků pokyny pro pošpinění nepohodlné figury. Zabývat se detaily není v módě. Frčí velké kauzy. Korupční, špionážní, i bulvární... Všechno završuje zaběhnutý výkladový standard pro případ průšvihu - když je něco špatně, šmahem se do toho hodí politici všichni, a politika jako celek, když je něco dobře, vynesou servilní novináři na piedestal slávy toho nepodlejšího darebáka (v průzkumech miláček lidu). Aby si na neštěstí prominentních miláčků tisku náhodou neohřál polívčičku někdo komu to stranicky nepřísluší, obvykle se nová kauza doplní vzpomínkovou alegorií typu "oni taky kradou, takže my jako demokraté můžeme ještě víc".

Když se v parlamentě upeče nějaká lumpárna, dočteme se v novinách, že "poslanci schválili". S podivem pak žasnu nad některými rozhorlenými komentáři pod článkem, když diskutující obviňuje ve svém příspěvku opozici téměř z konspirace s vládou a dožaduje se radikálního postoje. Je to neskutečně naivní postoj. Jakoby se ten hlasovací automat zvaný "vládní koaliční většina" dal zastavit třískáním boty do řečnického pultíku po vzoru Chruščova. Byl by skvělý počin hodný stratéga. Jistě by se pak našli vděční novináři, kteří by z takového gesta dokázali žít nejmíň půl roku.

Novinářská praxe stižená profesionální slepotou, jakoby přesně věděla kam potřebuje veřejné mínění dostat - ke znechucení a k nezájmu, který dává dobrou příležitost reklamním a PR agenturám, aby si se znechuceným a neinformovaným voličem zahráli před volbami hru na kočku a myš. Kdo je tou myší a kdo v téhle hře zpravidla vítězí? Nechť si laskavý čtenář odpoví sám, konečně předpokládám že ti co se považují za inteligentní, odpoví že vítězí rozum a svobodná vůle každého jedince.

Kdo se spoléhá na tisk a sám se příliš nezajímá o to, co se vlastně ve skutečnosti odehrává při zasedáních poslanecké sněmovny, ten má jen malou šanci udělat si obrázek o tom který poslanec (či spíše celý klub jako stádo) je schopen zradit v samotném principu vlastní předvolební program na který jeho strana lákala voliče (a která sám snad ani nečetl). Čtenář tisku je odkázán na bulvární výplody seriózních* novinářských hyen**, podle kterých si těžko může udělat jiný obrázek o sněmovně, než ten který nám v podobě standardizovaných klišé, v kdejakém rozhovoru líčí dokonce i 'celebrity' - ti praví odborníci na všechno -od vaření švestkových knedlíků až po politiku.

Málokterý volič si vůbec uvědomuje, že k opravdu kvalitní politice, po které snad v skrytu duše touží každý trochu normální občan (už jen proto aby jej tou "špínou" nikdo neobtěžoval), stačí opravdu málo. Trochu se jí zabývat, a nespoléhat na zázrak předvolebního dojmu z podprahových sdělení, a už vůbec ne na pologramotné novináře.

V politice jde o hodně - o miliardy jež je možno ukrást, o moc která legalizuje tyto zlodějiny, o spravedlnost která zůstane slepá když vidí že zloděj je vládní politik. Myslíte že v boji o takovéto výhody nejsou schopni učinit lumpové a darebáci cokoli - všechno? Jsou. Úplně všechno. Na to vemte jed! Kdo zná trochu historii, ví že vítězové píší dějiny, a mrtví nemluví.

Jsou moderní dějiny proti této "pravdě vítězů" imunní? Je naivní, myslet si že ano, že jsme se od dob středověku někam posunuli. Děje se v principu neustále totéž, jinými prostředky.

Nepohodlí a znechucení, které přináší pozorovateli sledování politiky, mají a svědomí především média a také pravidlo bezvýslednosti všech kauz a beztrestnosti stranických miláčků.

Způsoby jakými novináři prezentují a rámují skutečnosti, vytváří logické rozpory mezi realitou holé informace a výsledným dojmem z reportáže, článku... Žonglérské umění upravit realitu do vlastního subjektivního pohledu "zodpovědného hlídacího psa demokracie" vyvolává dojem mnohem větší složitosti a propletenosti systému, který je docela banální. Kromě nepříjemností s kauzami provalenými na miláčky kmotrů, a s jejich složitým zametáním a rozmazáváním, jsou tu ještě starosti s kauzami umělými, špinící osoby kmotrům nemilé.

Zejména uměle vyvolávané kauzy, o jejichž řádném ukončení po vyšetřování a soudním projednání veřejnost nedozví, ponechávají na obviněných nesmazatelnou propagandistickou špínu. Pravidlo propagandy "špína se vždy přichytí" funguje spolehlivě. Výjimkou byla v poslední době pouze kauza Věry Jourové. Píše se však pouze o tom, že vysoudila odškodné od státu ve výši 3,6 miliónu korun, nikoli však už o tom, jak k "omylům" ve vyšetřování a vůbec k jejímu obvinění došlo, a jak vlastně celá kauza začala. Titulky jakoby chtěly skoro závistivě poukázat na to, že z rozmaru této dámy soudit se se státem přijde v této těžké době státní pokladna o milióny. Osobní odpovědnost vyšetřovatelů a angažovanost ivestigativních novinářů nikde.

Ve čtenáři pokoušejícím se v tomhle mediálním guláši vyznat nutně musí převládnout jakýsi instinktivní stísněný pocit, který nutí odvracet se znechucením tvář od všeho co by mohlo politikou třeba jen zavánět. Žaludek velí uteč, nebo mozek v pudu sebezáchovy přestává myslet.

Víra vítězí nad logikou.

Když někdy čtu pod různými články debaty a komentáře, mám z nich pocit, že většina lidí kteří se snaží alespoň tímto způsobem angažovat, berou politické strany jako sportovní kluby. Fanoušci na sebe navzájem pokřikují hesla, odkazují na transparenty a loga, plivají na protihráče, hájí svoje barvy do roztrhání těla a jistě by se mezi nimi našli i nějací rowdies, kteří by si navzájem rozbili huby, jen se potkat doopravdy. Nic nemůže být vzdálenější ideálu zodpovědného občana, voliče. Především jde o to, že právě negativní se vymezení proti "nepříteli", vidění třísky v oku protivníka, a tolerance trámu ve vlastních očích diskredituje zcela politiku jako takovou. Šedé eminence ve stranických řadách jsou pro poctivé straníky achylovou patou vlastní strany. Terčem který je snadné zasáhnout, smrdutým blátem propagandy a pak jen rozmáznout... Slabost vlastní strany si poctiví straníci hýčkají mezi sebou, ve vlastních řadách. Často jsou novinářskými provokacemi typu "rozkol uvnitř strany oslabuje..." vydíráni, a tak si sami pěstují své pappenheimské, sevřeni v jednom šiku ve velké straně prolezlé lehkoživky a parazity. Parazity, kteří jsou ochotni, kdykoli se to hodí, zasadit ránu do vlastních řad: Někdy to dokáží tak šikovně ukrýt za ideologickými plky zásadovosti, že si dokonce na spáleništi vlastní strany ohřejí kariérní polívčičku pro její pohodlnou konzumaci u nového stranického stolu.

Prospěcháři kteří vylezou na piedestal moci aby se přiživili na úkor veřejných majetků po sobě zanechávají hořkou příchuť a odpuzují nerozhodnuté voliče - ty kteří nevnímají politiku jako sport, ale berou ji opravdu vážně. Jistě si to mnozí poctiví spolustraníci uvědomují, a tyhle krysy identifikují, ale vnitrostranický demokratický systém neumožňuje vyrazit s parazity dveře. Zasáhnout mohou voliči. Kroužkování, které v posledních volbách vyřadilo některé profláknuté kmotry ovšem nevyřešilo fakt fakt, že tito nezmaři se - vyhozeni dveřmi, vracejí oknem v podobě nejrůznějších poradců, či náměstků, nebo přinejmenším na tučně placené posty ve správních radách polostátních podniků. Neškodilo by udělat si takovou malou inventuru těchto šikulů a nezapomínat na ty, co jim shora drží lano. Politika není o fanouškovství k politickým stranám, ale o kvalitě lidí kteří ji dělají. Vzletná hesla jsou jen prázdné fráze z úst těch kteří znají než podvádět. Diskreditují táž slova za kterými by jiní rádi viděli skutečné altruistické činy.

Mediální masomlýnek semele obvykle celou poslaneckou sněmovnu na jednu hromadu, ovšem při pozornějším pohledu si můžete všimnout, že poslanci nejsou jen tupá jednolitá masa. Kromě těch co berou svůj mandát jako praktickou aplikaci humanoidního automatu na hlasování, najdou se i idealisté kteří by se rádi věnovali poslaneckému mandátu na plný úvazek. Bohužel atmosféra není nakloněna takovým podivínům. Úroveň hluku, tvrdé a úzké lavice, (ano poslanci, na rozdíl od členů vlády, kteří mají pohodlně vypolstrovaná křesílka, sedí na tvrdém dřevě, některé poslankyně si proto pod svá pozadí dávají polštářky) neposkytují příliš pohodlí pro sledování hlasovací mašinérie... Zdá se Vám to nedůstojné zastupitelského orgánu? Je to tak. A takovýchto podmínek a okolností se rodí zákony pro tuto zemi. Okolností, které jsou velmi pohodlné pro poslance - hlasovací automaty - vysedávající po kantýnách, pokuřujících na dvorku, či jinde v kuloárech pohodlně diskutujících o nekonečnosti zlatého tunelu a kteří jsou připraveni nasprintovat do sálu po zaznění gongu předsedající a hlasováním projevit"svou" vůli (od slova tažný vůl). Paní předsedkyně sněmovny je velice zkušená předsedající, a je ochotna vyzvánět a čekat na přibíhající sprintery tak dlouho, dokud se na tě správné straně sněmovny nezaplní dostatečný počet lavic. Po odhlasování se mohou odpovědní zase rozejít - sednout si někam kde to netlačí, a kde nemusí poslouchat nesmyslné plácání opozice.

O dialogu s opozicí, odbory, tripartitou apod. jsme toho slyšeli z úst reformních ministrů mnoho. O tom jak je to s dialogem a ochotou hledat s odbory na tripartitě kompromis jsme se mohli přesvědčit půl hodiny po začátku 20. schůze sněmovny, kdy nám pan ministr financí Miroslav Kalousek - navzdory všem předešlým proklamacím o vstřícnosti vyjednávat, sdělil toto:

"...prostorem k diskusi ve skutečně demokratické společnosti je Parlament, tedy Poslanecká sněmovna a Senát. Co teď udělala vláda? Předložila tyto předlohy do Parlamentu k parlamentní diskusi. Nikdo tady, pane předsedo, nenavrhuje, aby Poslanecká sněmovna jako stádo tupých oslů zvedla ruku v § 90, tak jako to u některých technických norem činíme, když opravdu není důvod k diskusi. Všichni tady naopak navrhujeme, aby tyto předlohy prošly řádným prvním, druhým a třetím čtením a prošly tady řádnou demokratickou a parlamentní diskusí tam, kam ta diskuse opravdu patří, tedy na půdu Sněmovny, na půdu Parlamentu, protože proto se také Parlament jmenuje Parlament.

Co vy nám teď, prosím pěkně, vyčítáte? Možná z vás mluví na základě vašich dlouholetých zkušeností ze Sněmovny - nepamatuji se, že byste měl jiné, ale ty z té Sněmovny jsou skutečně dlouholeté - na základě vašich dlouholetých zkušeností ze Sněmovny z vás možná mluví nostalgie po časech Václava Klause a Miloše Zemana, kde se sešli, ať už za úpatím Jánského vršku či Lidového domu, a tam si to prostě dohodli, tam si to prostě dohodli ti dva, jak to bude, pak to jeden z nich do toho Parlamentu dal, a ten Parlament už nediskutoval a zcela demokraticky to prošlo bez námitek opozice, protože tak se to také jmenovalo. Jmenovalo se to opoziční smlouva, jinými slovy přeloženo, co ti dva si dohodnou, proti tomu nebude protestovat ani koalice ani opozice. To se dohadovalo na jiných místech a s jinými lidmi, nikdy nevolenými, než v této místnosti, což je místnost Poslanecké sněmovny, kam vláda v úctě a pokoře k Poslanecké sněmovně předkládá návrhy zákonů, očekává věcnou parlamentní diskusi, bude prosit Poslaneckou sněmovnu o jejich schválení. Sem to patří a nikam jinam, pane předsedo." (Potlesk koaličních poslanců.)

Kromě toho že se Kalousek ve své argumentaci nesmyslně ohání nijak nesouvisející praxí zavedenou chlapci z prognosťáku, která nemá se současnou situací pramálo co společného, správně poukazuje na to, že nechce být tak očividně arogantní aby se pokoušel vyslovit souhlas se zákony už v prvém čtení podle §90. (to by ostatně ani nešlo protože v odstavci 3 zákona se píše: "...Návrh podle odstavce 2 nelze projednat, vznesou-li proti němu před ukončením obecné rozpravy námitku nejméně 2 poslanecké kluby nebo 50 poslanců..." takže by to ani nestálo za pokus, jen by z toho byla opravdová ostuda). Budiž tedy vzývána chvála dialogu vstřícné koalici, že "jako stádo tupých oslů" (M. Kalousek) zkrátila dobu projednávání deformních zákonů ze 60 na 40 dnů. Tedy tak aby se hned po prázdninách, až se poslanci vrátí z dovolené, mohlo válcovat dál. Mezitím bude jistě zajímavé sledovat, jak se povede dialog ve výborech.

*(mám nutkání polemizovat o českém původu toho slova)

**(hlídací psi demokracie to to tiž nejsou)

Pavel Krajtl

Přidat komentář

Komentáře

6) mirek pro "n" (18.08.2011 09:40)

A tak si tady dopisujeme! Rád bych Tě oslovil jinak než "n"! Možná jsme se už někdy viděli, co já vím. Hodně zapomínám, a s odstupem času mi to někdy ani nevadí, třeba v případě toho, co mi provedla před 41 lety bývalá KSČ. Ale zapomněl jsem před dvěma lety i heslo pro moji e-mailovou adresu (na tomto 10 let starém starém křápu se zastaralým prohlížečem, jak je mi při vstupu na některé stránky stále dokola oznamováno). Viktor mi loni na podzim nabízel (nabízí?) novější počítač. Jenže byly tady přízemnější věci: přes minulou zimu jsme bez ledničky vydrželi, ale teď před létem nová = 8000 Kč. Neopravitelný splachovač na záchodě - no, slušný důchodce (bez faktury) mi jej koupil a namontoval za pouhých 1200 Kč. Měl jsem tady teď více než měsíc svoji 96-letou maminku ze Zlína (švagrová odjela na dovolenou), slyší moc málo (já s hlubokým hlasem jí vše musím psát, můj hlas jí "duní"), tak jsem musel koupit ten SET-BOX či jak se to jmenuje, naštastí v Bohunicích asi v Bille za 1100 Kč (jinak 1800 Kč), aby měla "aspoň obrázky" (ve Zlíně ani se sluchátky neslyší, o co jde). Tuto minulou neděli odjela - mám deset českých programů, brouzdání po nich je pohodlnější než vytáhnout knihu z knihovny a listovat v nich, nebo jet do přírody, už jsem TV "přežranej"), tak jsem si říkal, že alespoň manželka bude mít z TV užitek (přírodovědné a cestopisné filmy, a možná nějaký ten pro mne banální romantický film) - ale chyba lávky, stačily dva pořady, kde teklo více krve než je u nás zvykem, u ní následovaly bezesné noci a nenávist k televizi obecně - takže už zase se vrátila ke SVÝM OBLÍBENÝM KNIHÁM (jejich výčet by měl patřit k povinné školní četbě, to myslím vážně, třeba námi před desítkami let tolik milovaný Stendhal /Červený a černý a Věznice parmská/ je dnes i pro nás "nečitelný" - tím spíš, že si pamatujeme na TV ještě černobílé seriály /v tom prvním případě sovětský - proč se za dvacet let na obrazovce neobjevil ani jedinkrát, je daleko modernější a komplexnější než kultovní starší film s Gerardem Philipem, který jsme svého času také milovali, ale už v roce 1964 přišli na to, že kniha, kterou jsme tehdy četli v Košicích poprvé, je daleko lepší, no a ten sovětský serál je dodnes asi nejmodernější a přitom nejlepší!, nebo Stevensonův Poklad na ostrově, to je přece klenot dokonce dobrodružné literatury, nebo 681-stránkový román o Jindřichu Mošnovi a jeho době od mi neznámého Františka Rachlíka, koupený ve 100% stavu i s přebalem před dvěma měsícem v antikvariátě za pouhých 5Kč!, poprvé vydaný v ČS spisovateli v roce 1954 (!) a nově v nakl. Goldstein a Goldstein v roce 1997 - abych jmenoval něco z české literatury, co nám uniklo, ale nejen nám, ten román si za ty dva měsíce vypůjčilo od nás už pět rodin!) Já vím, pohodlnější je brouzdat po TV kanálech a a pro mladé zejména po internetu (ta touha po informacích je praktičtější a logicky silnější než touha po "jakémsi" uměleckém zážitku, snad přehlcení informacemi vč. těch na sociálních sítích - to je asi největší nebezpečí pro kulturu v nejširším slova smyslu, jistě kromě ubohých krvavých nebo postelových nebo banálně-romantických seriálu přerušovaných reklamami na zaručeně neprosakující dámské vložky atd.) Kam kráčíš, kulturo? Mojí manželce opět stačí knihy, pěstování květin na (společné!) zahrádce před naším domem (vodu tam nosí naši), které pak maluje nebo rozdává, a časté výlety na Šumberu pod Hády nebo do Ivančic k jezu, to jsou její nejoblíbenější místa v okolí - do kostela nechodí a nekulturní zcela jistě není!
Zas jsem v tématu i délce komentáře "ujel". Chtěl jsem se Tě vlastně jen zeptat, jak se jmenuješ křestním jménem. Pokud to není tajemství, (i) to je napínavé, zejména. A když už jsme u kultury, tak třeba muže daleko víc "rajcuje" třeba sedm různě (normálně) oblečených žen a dívek než sedm zcela svléknutých ženských a dívčích nahých těl..., neboť proces odhalování a odhalování se je tím nejnapínavějším, a napínavost se ještě zvyšuje intimitou až na úroveň já a ty a nikdo ať nás neruší (myslím že i většina homosexuálů a leseb by se mnou souhlasila!) Pokud jsou ti v našem případě muži a ženy normální (rodina a škola, ty by měly vést k jisté normálnosti, nikoli "normalitě). Souhlas?

5) n (10.08.2011 19:04)

Mistře no comment.

Nezlob se, ale já se jako rudý ďábel ďábelsky bavím a doufám že to budu užívat s rozumnou mírou, to je semtam někdy. Narazil jsem v BL, které po odchodu Š. Kotrby se staly bezpohlavním plátkem, ale občas se tam něco najde. např. "V samizdatové tvorbě mne velmi oslovily básně Miroslava Oravy" (http://blisty.cz/art/57971.html). Nemusíš být tak skromný, není se za co stydět.

4) mirek (08.08.2011 10:13)

Joj, děkuji! (Ale s tím Mis... jděte do pr...., říkejte mi raději VIPe, tam totiž absolutně nepatřím). Se svojí znalostí Shakespearovy, Whitmanovy i Paul Robesonovy (píši to jméno dobře?) angličtiny (z dob "nejhlubší totality" 1955-1960, nikdy jsem ji prakticky neužil) jsem už zcela "out" = mimo. A navíc jako veš hledám za každým česky nebo jen slovansky vypadajícím jménem jeho nám blízký původ. Nejen Čapkův robot, ale i název pistole a dolar (=tolar) asi pocházejí z češtiny - co více si přát! Kdyby vládla slova, vládli bychom dnes světu! Prostě - v angloamerických reáliích už dávno nejsem "in", natož abych znal jméno nějaké módní americké čarodějky. Ale - snad i to se mi někdy sejde. Naskýtá se, zda jsem vůbec ještě někde jinde "in" než tady doma, ale i to kdoví... Avšak i tak - děkuji za vysvětlení.

3) n (07.08.2011 14:39)

Moc děkuji Mistrovi za jeho přemýšlení, ale já jsem měl na mysli ideologickou válku, kterou vede kapitál. Perfektním představitele a snad nejlepšího co v Americe mají je nádherná představitelke čarodějek pí. Oprah. Vysílají to každý den od 19 hodin a jí prý děkuje prezident Obama za své zvolení. Americká společnost je zde líčená v nádherných barvách, samé blondýnky a jen sami hrdinové. Žádné smrduté napadání, jen samé voňavé věci, semtam trochu krve a hodně podvědomí, léčení a oprace bez narkózy. Myslím že naši mediální magnáti by se mohli mnohé naučit, jak manipulovat s veřejným míněním. A bude to zapotřebí, když takoví arabové vystupují i za cenu vlastní smrti proti své vládě.

2) mirek (07.08.2011 12:09)

K "n": Dlouho jsem přemýšlel, článek si znova přečetl, pak mě napadlo Poprah (jako polopřímka buď "podprahu" nebo "nadprahu"). Ale co je to Oprah? Lék jako Opoldek? Nevím.
Jinak - co tak v nočních hodinách znova zavést kompletní vysílání schůzí Sněmovny?!!! (na kanálu ČT2 nebo ČT24 - kdo má zájem a nemá v noci čas, mohl by si nahrát!) Víc se dnes udělat asi nedá. Tlačí na to opoziční poslanci?

1) n (04.08.2011 21:13)

Možná promluvím jako z hrobu, ale vřele dopručuji Oprah.